Ve svém životě i léčitelské praxi se čím dál více setkávám s rodiči DĚTÍ, které jakoby NEBYLI Z TOHOTO SVĚTA. Převážně se jedná o děti, které:

1. Těhotenství s nimi, nebo/a porod byli komplikované a TRAUMATICKÉ. Častokrát nebyli plánované, nebo doslova počaté jakoby „ZÁZRAKEM“.
2. Počínaje prvním FYZICKÝM ODLOUČENÍM OD MATKY (odstavení, odložení do postýlky, „ohrádky“…některý již od porodu…) trpěli, i celá léta, až mnohohodinovými ZÁCHVATY pláče, vzteku, paniky a nočními děsy. Těžko nebo vůbec ne skliditelnými.
3. Děti jsou ĆASTO NEMOCNÉ a jejich nemoci jsou převážné nespecifikované: bolesti hlavy, bříška a obecně slabé zažívání, časté rýmy, „alergie“ , slabá imunita…

Přátelé, prožívám něco, co nelze popsat slovy jinak než rozpad EGA.

Když se SVĚTLO, které mnou prochází, rozhodne, že chce někam směrovat, někoho/něco léčit, probudit, pročistit, prostě se musím ROZVIBROVAT A VYSÍLÁM. Jedno kde jsem, nebo v té chvíli potřebuji udělat. Jedno zda tak činím dotyky, nebo na dálku. Pokud odporuji, důsledky jsou velice špatné, pro mé tělo i psychiku.

O MUŽÍCH A O ŽENÁCH...

Drahý muži v mém životě. I všichni ty, kteří mne zde, bůhvíproč, kontaktují, za účelem schůzek a pod, o které skutečně nemám zájem (proto zde určitě nejsem -:)).
Dospěla jsem do stavu, kdy již lásku neumím vnímat jako emoci. Jsem vším a všude a miluji všechny. Skutečně a z celého srdce. Již delší dobu. Jistěže, některé duše jsou mi blížší, ale to jen proto, že vibrujeme stejně a tudíž si hluboce rozumíme. Miluji však stejně i ostatní.

Jsem v procesu masivně proudící kundalini. Prožívám věci, co nezdáli se mi ani v nejdivočejších snech, nikdy bych nevěřila. Nejsou ale pochybnosti, jelikož vše prochází skrze mé tělo…
A v naprosté blaženosti odevzdávám BOHU svůj ODPOR, svojí VŮLI, TĚLO…VŠE.
A naopak, čím dále více cítím se být SVOBODNÁ. Konečně...
A léčí mne, a neustále žádá léčit ostatní, vysílat lásku. „Běž a šiř moji lásku, světelná bytost“.