Dospěla jsem do stavu, kdy mi vůbec nevadí, naopak, jsem i ráda sama. Jelikož vlastně sama vůbec nejsem. Jak bych mohla být sama v spojení se všemi. Jak bych se mohla cítit osamělá, když CELÝM BYTÍM naplněná jsem.. Naopak, jsem velice šťastná. Cítím všechny a vše a často si mne i nějaká duše přitáhne a pak léčím, čistím, vysílám…v hluboké radosti.
Dospěla jsem taky do stavu, kdy žiju v tzv. celibátu a současně prožívám exactické prožitky milování s BOHEM. Stavy naprosté blaženosti každé buňky mého těla i mysli. Nepopsatelné…
A tohle mi On (bůh, vesmír, jednota…) k tomu sdělil:
JÁ JSEM MUŽ i ŽENA. Bůh i bohyně současně. Není duality. Proto mé „části“ na ZEMI, muži i ženy, přitahují se. Dosud převážně s EMOCÍ lásky, směrem k spojení …sexualitou…Emoce ale vyprchá, sexualita zevšední. Začnou se boje o energii, ega prohrávají své programy…v zrcadlení. Častý je strach z opuštění – žárlivost a vlastnické manipulace. Důvěra často se vytrácí, v odevzdání vznikají očekávání, kladou se podmínky. NAPLNĚNÍ ČASTO NENÍ TRVALÉ.
Touha každé duše, co v ILUZI OSAMOCENÍ zde na Zemi žije, doufá „ve vztahu“ se NAPLNIT.
BOLAVÁ SRDCE CO BYLA ODDĚLENÁ…do nitra svého nahlédněte.
JEDNOTA – skutečná je touha vaše. Po spojení SE MNOU prahnete. Jen VŠÍM opět toužíte se stát. Jen jste to zapomněli. SPLYNOUT SE MNOU chcete, v důvěře naprosté, absolutní oddanosti.
Jen ve spojení se MNOU (=vším, Jednotou) dosáhnete CELISTVOSTI. V lásce co nikdy nekončí, již NIKDY SAMI se CÍTIT NEBUDETE.
A teprve pak, až každý SÁM, naprosto CELISTVÝ spokojenost najde a dále již toužit, hledat NEBUDE, přitáhnout do života svého může, CELISTVÉHO partnera.
Svojí „polaritu“ SE STEJNÝMI VIBRACI. Další srdce, bijící ve stejném rytmu. A s tímto druhem, v naprosté důvěře, svobodně pak spojíte se. Prosti všech očekávání a mocenských her.
A v JEDNOTĚ i vzájemných interakcích SOUČASNĚ, Vaše energie SPOJÍ SE, a BUDE dále STOUPAT. Prosvětlovat, léčit, tvořit….. V PROSPĚCH CELKU.
O SMRTI, UMÍRANÍ A ŽALU
A jak je to se SMRTÍ, tolik lidí teď umírá….A tolik dalších churaví ve svém ŽALU…
A ukázal mi (vícekrát), i řekl následovně:
….“V určitém momentu, když duše z těla odchází a začne si být VĚDOMÁ SEBE SAMA, může plně rozhodnout se: Zda odejde, nebo se vrátí - zpátky, do těla. Vrací se, když v tom těle dále chce pokračovat, své učení na Zemi. Pokud nechce, tělo fyzicky umírá. Duše ale NEZANIKÁ, nikam neodchází. Jen se prostě rozplyne do všeho, STANE SE VŠÍM. (=Jednotou/Duchem..). EGO zmizí, a jen DUCH, to světlo nekonečné, již bez vězení těla, zůstává. A lze se s ním kdykoliv spojit.
Nic není náhodou. Nejsou nešťastné okolnosti. Na pohled nečekaná a tragická úmrtí, jsou jen VĚDOMÁ ROZHODNUTÍ DUŠE ODEJÍT, které přesahují chápání ega. A jsou pak velice nešťastní blízcí, kteří tohle bohužel nevědí, a slovy nevysvětlíš. ŽE VŠE JE VLASTNĚ V POŘÁDKU, milovaní….“.
….A co Smutek?. NEUTÍKEJTE před ním. Stojí Vás to síly. NEUZAVÍREJTE se před ním. Uzavřete tím své srdce před světem. NEBOJTE se ho. Strach z něho, mnohem horší je, než smutek sám. PODÍVEJTE se na něho. TO NEJSTE VY!
Smutek, ČERNÁ ILUZE EGA, jen vedle Vás stojí a naléhá a mluvit nepřestává…NEBRAŇTE SE, o to více doléhat bude. DEJTE MU jeho prostor, dejte mu jeho čas. Ať se tedy projeví. SMUTNĚTE, tady, teď a naplno. A uvidíte, bolest SLÁBNOUT ZAČNE. A smutek, jako směšný trpajzlík, postupně se zmenšuje. Již tolik o slovo se NEHLÁSÍ, již si ho tolik nevšímáte….
Drazí přátelé i všichni co tohle čtou. Je to těžká téma, ale byla jsem vyzvána napsat o tom. Ne abych Váš žal znevážila ale, pokud je to možné Vaše srdíčka pohladila. Tak jak srze mne světlo léčí tak i s DUŠEMI ZEMŘELÝCH komunikuji. U tohoto kontaktu se mi vždy změní proudění energie v těle, tudíž je to nezaměnitelné, prostě VÍM. Každý jednotlivý kontakt s duší, co již je „ve světle“ je pro mne požehnáním. Vnímám vždy HLUBOKÝ MÍR a KLID a nekonečnou lásku, která z ní vyzařuje. Často duše, skrze mne, komunikuje s pozůstalými, dochází i k zprostředkování fyzických kontaktů. Vnímám ji jako INDIVIDUÁLNÍ“ (duše), a UNIVERZÁLNÍ (duch, bytí, jednota…) současně Více to nedokážu slovy popsat. DUŠE JIŽ JE VE VŠEM tzn. je v BOHU = v DUCHU.
Nikdy, skutečně NIKDY jsem u kontaktu takové duše nevnímala žádné UTRPENÍ. Jen mír a často i touhu utěšit ty, co tu zůstali.
Kéž smíření Vám tyto slova přinesou, nebo alespoň kousek světla, v temnotě Vaší bolesti.
