K mým nejoblíbenějším hrám poslední doby, patřili SPASITEL a OBĚŤ.
Vychována jsem byla, jak většina žen, v duchu: primárně se postarej o rodinu a buď užitečná. Doufala a cítila jsem, že tento VZOREC OPOUŠTÍM, ve své transformaci. Svojí hodnotu a lásku k sobě přestávám stavět na reakcích okolí: tj. na tom, zda mne druzí PŘIJÍMAJÍ A OCEŇUJÍ.
Ano, přišla jsem přitom o hodně přátel a taky muže. Opustili mne ti, co nechápali, že již dál NEMŮŽU DĚLAT TO, CO NECÍTIM. Včetně práce a vlastně čehokoliv. Že již nemůžu říkat, CO SI NEMYSLÍM, resp. mlčet, když mluvit mám a naopak…. Ve vlastních hrách SOUDCE, hráli na mé pocity ODPOVĚDNOSTI. Různými způsoby. Odolala jsem, ve víře ve své VNITŘNÍ (=boží) VEDENÍ.
