A učí mne, dál a dál. Být v přítomnosti je otázka přežití. Já vím, vždy i byla, jen se vzrůstající energií čím dále více. Myšlenky na budoucnost nebo minulost? U mne čím dále vzácnější. Nadále mne ale „rozptylují“ myšlenky na jiné lidi. Telepatická propojení, do kterých směřuje moje energie. Pokud jsou krátké, duše se propojí, načítám, předám, někdy i přijmu nebo krátce poléčím, nabiju a konec…vše je jak má být. Jen se k tomu nevracet, myslí nerozebírat. Pak vznikají domněnky a konstrukce. Zapojují se emoce, zkrátka ego. Z minutového přenosu se stává půl hodinová ždímačka mé vlastní energie. Nemluvě o tom co vysílám… O ničem a k ničemu.   

A učí mne dál, o svobodě. Hlouběji a hlouběji.

Milovaní, NEBOJTE se říkat lidem PRAVDU. A to je právě to, co vám jako první přichází. Nic méně a nic více. Protože, jen to je posune, a pomůže jim, UZDRAVIT SE. Protože, to jediné posune i vás, a pomůže vám, uzdravit se.

Fyzické tělo je omezující. Ačkoliv se tak, naše duše rozhodla, učit se v těle, takhle si hrát, současné do něho vlastně vůbec nechtěla. Vnitřní odpor v nás, vedl k různým formám autodestrukce. Stovky let, až doposud. Cesta je to,  k ničemu. Naopak a paradoxně, vrací nás jen zpátky do těla. Do dalšího života, opakování stejné zkušenosti (toho samého vzorce), jen s malou obměnou a různými kulisy.