A ptala jsem se HO, čím ZASLOUŽILA jsem si tuhle MILOST?
A ukázal mi, jak BYLA JSEM V KAŽDÉM UTRPENÍ, každé jedné bytosti, tady na Zemi, od počátku věků. S Kristem jsem nesla kříž, s Marií myla mu nohy…. Dobrovolně vstoupila jsem do TEMNOTY, abych dorazila do SVĚTLA. Tak jako každý z nás.
A prosila jsem HO, AŤ ODPUSTÍ MI MOJE VINY. A řekl mi. Že NEMŮŽE ODPUSTIT, to co NENÍ. Jsou jenom naše PŘEDSTAVY VIN. A ty můžeme pustit, JENOM MI SAMI.
Cítím, že postupně ZANIKÁM. Má osobnost, EGO. Stává se ze mne "pouhý" PŘIJÍMAČ A VYSÍLAČ Jeho lásky a vědomí. A přesto, nebo právě proto, nikdy jsem nebyla šťastnější.
A učí mne a léčí neustále. A to učení mám sdělovat, a tak i zde činím.
A učil mne i o SOUCITU:
Soucit NENÍ DAR. A proto DÁVAT HO, není LASKAVOST Je to naše PŘIROZENOST. Jako bytosti světla utkaný jsme z LÁSKY A MILOSRDENSTVÍ. Je v každé bunke našeho těla. V každém atomu světla. Soucitem JSME. Tak nesuďme a „nemyslime“, kdy dávat ho je vhodné. Kdy je, kdy není potřeba. Dal jsem Vám dar vidění. Tak nahlédnete do podstaty, motivů konání bytostí. Agrese, lakota…. jsou jen skryté STRACHY. Jenž původ mají ve ZRANĚNÍCH. Nepřátelé, zlí lidi... žádní NEJSOU. Jen ZRANĚNÉ DUŠE. BYTOSTI SVĚTLA uzavřené v temnotě své bolesti.
A co je LÁSKA?
Ptám se HO... Láska jsem JÁ a přesně taková i skutečná láska jest. Přicházím nečekaně, nikdy NELZE SE PŘIPRAVIT. Jednou mohutný, pak zas jemný, jako VNITŘNÍ MILENEC. PLYNU časem, prostorem, kde potřeba je PRONIKÁM. LÉČÍM vše bolavé, na těle i na duši. TRANSFORMUJI. Učím. NELZE SI MNĚ PŘIVLASTNIT. Držení – zabíjí. Šíření NAPLŇUJE. Odpor bolí, ODEVZDÁNÍ osvobozuje. V blaženosti POZVEDÁM.
Sexualitu. měním na akt POSVÁTNOSTI. Rozpouštím EGO. ROZUM mne vůbec neovládá. NIC NEŽÁDÁM a nechci a předci, rád odevzdáš mi cokoliv, COKOLIV..... A takový jsem vždy BYL, a JSEM a NIKDY NEKONČÍM.
A ptám se ho, Bože prosím tě, JAK MÁM ŽÍT teď, když jsi mne probudil, tady na Zemi? Mezi lidmi?
Neustále narážím na nepochopení, nedůvěru i posměch. Nátlaky a výčitky.Jak vysvětlit jim, že již NEJSEM, CO JSEM BYLA A NIKDY NEBUDU. Že prostě není na mne spoleh ve věcech, co nejsou PODSTATNÉ. Barbora (=ego) míní a Tvá vůle zcela MĚNÍ. A nelze s tím nic udělat, tělo nedovolí…
Včera jsem měla něco vyřídit ve městě a místo toho….2 hodiny jsem láskyplně opečovávala všechny kytky v domě, propájela se s nimi, jejich pocity vnímala v těle jak vlastní, komunikovala…. -J). Večer, místo práce, POSÍLAL SI MNĚ (energeticky) k lidem, a na místa, KDE TVÉ LÁSKY A SÍLY BYLO POTŘEBA. A já dávala jí, s tou největší radostí…“Navenek“ ale, holé nic.
Že mne, skutečně, JIŽ NIC NA TĚLE NEBOLÍ.. Veškerý problém, kdekoliv v těle, IHNED mi zviditelníš: myšlenky a postoje, které NEJSOU V SOULADU S TVÝMI ZÁKONY. STRACH a ODPOR, k tvému učení. Pochopím, přijmu a POUŠTÍM. A hned taky bolest/tenze z TĚLA ODCHÁZÍ. Jako vlna prolítne mou hlavou ven…A jsou to minuty.A naopak, že skutečně a fyzicky bolí mne VEŠKERÁ BOLEST VŠECH BYTOSTÍ tohoto světa, VŠECH SVĚTŮ… Cítím jí v každé buňce mého těla, v každém atomu, molekule. A můžu jen brečet ptát se TĚ, CO MŮŽU UČINIT, ABY NAVŽDY POMINULA.
Jak vysvětlit klientům, že skutečně můžu mít po celou dobu ošetření ZAVŘENÉ OČI a PŘESTO VIDÍM VŠE a nechybím. Jak vysvětlit jim, že vlastně ani nevím proč ty ruce, prsty dávám tam a tam, že mne ZCELA VEDEŠ. Jak vysvětlit jim, co jsem udělala, že již nic je nebolí, netrápí, netíží a „cesty se jim otevírají“. Vím a nevím. NEVYSVĚTLITELNÉ.
Jak vysvětlit jim, co jim skrze mne říkáš, CO JIM SDĚLUJEŠ. „Kde jste to vyčetla, jak jste na to přišla?“. Na to nelze odpovědět. ROZUM ZDE NEMÁ ŽÁDNÉ MÍSTO.
A je toho hodně… „Blázen a podivín“…“Různě se vlní i zvedá končetiny do prapodivných poloh – to jí musí bolet.., oči obrací v sloup“. „ Jak můžeš mi tvrdit, že miluješ VŠECHNY stejně, to mne máš stejně ráda jako svého souseda, to nemyslíš vážně....?"
A ON mi na to ODPOVĚDĚL:
Učím tě NEŽÍT V ODDĚLENOSTI. Dobře víš, je to ILUZE. ODEVZDEJ mi tedy, své pocity nepochopení, podráždění a pýchu… NEBRAŇ SE A NEVYSVĚTLUJ. Přistupuj k druhému k JEHO VIBRACI, NEŽÁDEJ VYLADĚNÍ NA TU SVOJÍ. Nevykládej, PTEJ SE. Nežádej, POSLOUCHEJ. A v NAPROSTÉ JEDNOTĚ s tím druhým=části tebe sama; slova i činy…. PŘIJDOU TI SAMI. PROPOJÍ SE, co potřebuje a co MŮŽEŠ MU DÁT. Co MÁŠ a JAK mu říct, v daném okamžiku. PROSVĚTLI ho, často stačí pouhá POZORNOST.
JEN VNÍMEJ A POSLOUCHEJ. Bude toho ještě více…
O LÁSCE K SOBĚ
A ptám se ho, VE CHVÍLÍCH NEJTĚŽŠÍCH, kdy již tělo nemůže, a cítím, že dál nevydrží… CO PŘEJEŠ SI ODE MĚ? Odevzdávám ti vše, pokud chceš, i svůj život tady, vezmi si ho, Ty víš nejlépe…
A On mi říká: „…zapomínáš, Já jsem LÁSKA, mé světlo = láskyplný milenec. Zapomínáš, JÁ JSEM TY a TY JSI JÁ.. Jak k sobě se chováš, mé (=tvé) světlo v tobě odráží. Přísností v sobě, tlačíš, soudíš, vyžaduješ. ZBYTEČNÝ ODPOR vytváříš, bolestivé tenze.
Tvrdostí k sobě i MÁ LÁSKA V TOBĚ TVRDNE, BOLÍ a navenek pak NEPROUDÍ. Ne, zabít tě, není cílem mým. JÁ UČÍM TĚ MILOVAT, tělo, mysl…. Celou svoji celistvost. A víš, že celistvostí VEŠKERÉ BYTÍ JEST.
Ano, tohle mi máš ODEVZDAT: svou NELÁSKU K SOBĚ, milovaná. Mé učení JE O LÁSCE.
JEN TY SAMA, DĚLÁŠ SI HO BOLESTNÉ.
A co je ENERGIE?
Dobře víš, Energie JEDNA je, jediná. Nikdo jí NEVLASTNÍ, nemůže. Jenom JE a neustále v POHYBU. A proto, nikdo jí NEMŮŽE MÍT VÍCE nebo MÉNĚ. Únava, bolesti, nemoci…přicházejí, když nejsi V SOULADU s jejím RYTMEM. Protitlak vůle (=EGA) blokuje její TOK.
Když v SOULADU si s rytmem, pak v souladu si s celým bytím, s JEDNOTOU. Splyneš s ní a PROUDÍŠ. Zlehka a svobodně. Jako TANEC v HUDBĚ SFÉR.
A taková je „TVORBA REALITY“ – splynout se vším, stát se vším a pak s tím i plyneš. A pak již to není jen „tvoje realita“, je to celé BYTÍ. Realita VŠECH.
A přesně takové, jsou i „tvé hovory s BOHEM“ - hovory všeho se vším. Šeptání JEDNOTY ve své DOKONALOSTI.
Energií LÁSKA jest, nic jiného. A proto, ne vůlí, ne EGEM, ale jen SRDCEM tvoříš světy. Čím méně si EGEM, tím více TVŮRCEM stáváš se. A tvé možnosti jsou pak NEOMEZENÉ.
A to je to tajemství. MYSTERIUM TVORBY. Sílu a moc získáš, až tvé individuální „chtění“ ROZPLYNE SE. A „sám“, již nebudeš NIC chtít. Tvé touhy pak SPLYNOU s potřebami celku. A JEDNAT BUDEŠ JEN VE JMÉNU A V PROSPĚCH VŠECH.
