VIZE o tom, „CO BUDE“, jsou jen alternativou možných událostí.
Plně reflektující stav našeho nitra. Jen tady a teď. Nic dalšího. Uvěříme – li jim, pak je vytvoříme. Zhmotní se. Jsou – li negativní, nejspíš se budeme vyhýbat. Okolnostem, ve kterých by mohli nastat. Svazovat se strachem, nežit naplno. Nebo si hrát na obětinky: …má to tak být a já to přijímám (=stejně se tomu nevyhnu)…
A vzdáváme se tím…VLASTNÍ SÍLY. Prosté volby, TVOŘIT JINAK. Nebo často, i daru „vidět“, abychom nedejbůh, vlastním strachem z toho co teď vidíme, událost i skutečně nevytvořili. Již vědomí si vlastní tvorby, ale nadále…V NEDUVĚRE V SEBE. V nelásce k sobě, ke svému fyzickému životu, tady na Zemi. A v nevědomé tenzi, nadále si (často velice „fikaně“) ubližovat. Anebo navždy „odejít“.
S*ru na své vize. Nebojím se vidět, ale nebudu je tvořit. Nijak si ubližovat. Život na zemi, to je prima legrace.
Barbora Marie Aru - Nanta
