Fyzické tělo je omezující. Ačkoliv se tak, naše duše rozhodla, učit se v těle, takhle si hrát, současné do něho vlastně vůbec nechtěla. Vnitřní odpor v nás, vedl k různým formám autodestrukce. Stovky let, až doposud. Cesta je to, k ničemu. Naopak a paradoxně, vrací nás jen zpátky do těla. Do dalšího života, opakování stejné zkušenosti (toho samého vzorce), jen s malou obměnou a různými kulisy.
Vše nás vede k jedinému učení: naučit se žít Vědomí ve fyzickém těle. A lze to vůbec? Ano. Zvyšováním vibrace, transformací. Sama to žiju, a dále, učím se ….
Vidím nás („lidi“) jako PUZZLE DOKONALÉHO OBRAZU. Všude možně rozházené. ODDĚLENÉ, nic neříkající. Každá z nich vibruje různou vibrací. Od tmavé (pomalé) až po jasně zlatě zářící (velice rychlé).
Ty, kteří vibrují vysoko, propájí se a postupně tvoří části obrazu. A ten se kompletuje. V tušení své krásné celistvosti, čím dále tím rychleji.
Jednoho dne, OBRAZ NABYDE SVÉ KOMPLETNOSTI. A jeho části, lidi, vibrovat budem „vysoce“, jako JEDNO.
Co bude pak? Kdy to má konec? Ptala jsem se vícekrát Vědomí.
Pořád ta samá odpověď: KONEC NENÍ. VŽDY JENOM NOVÝ, ALE JINÝ ZAČÁTEK.
Pokud chcete, navnímejte. Nemusíme všemu „rozumět“. Konstrukce mysli… Neživme to. Jenom EGA nesmysli. -J
Barbora Marie Aru - Nanta
