Ano, je to šílené. Posledního půl roka, od vánoc a od silvestra ještě víc. Masivní zvyšování vibrace. Buďto se válím v bolestech, jak mi předělává tělo, s pocity, že mne v mžiku roztrhne.
Nebo mi chodí kvanta informací, indicií, vše se mi skládá, vyjasňuje. Rychleji odchází staré - programy a já se dále prosvětluji.
Ale to jí nestačí. Je jí moc a chce „do světa“ a to čím dále víc. A tak jí dávám, do různých věcí, co mi přichází. Projekty, lidi, oblasti…. Něčemu rozumím, vím, co kde činím, z velké části ale bohužel…ani pr*d. Třeba tu účast na celém procesu….
Jediné vím, že se čím dále více směji, šaškuji, objímám, a druhé rozesmávám. Tím víc, čím více je mi na pí*ču. Přestávám se plácat, litovat. A hele, zázrak, hned mi je líp. Miluji to. MILUJI.
A stejně…vnímám ten protlak, obrovské změny, na všech úrovních. Ve „hmotě“ jsem jako nadupaný sprintér na startu. Vyrazila bych, okamžitě, ale zatím se nemůžu hnout.
Všechno se skládá, připravuje. Ve mně. Měním se, výrazně. Život jak dosud, dál není možný, ve starých vzorcích = v bolestech.
A tak si říkám, čím dále víc: „Raději stokrát pos*írat se ze změn a šílených rozhodnutí, než dále držet ty stará hov*na.“ Nehodlám, za nic a nikdy víc.
Jak ale jinak ? Odpověď, možná, v mém dalším článku.
Barbora Aruna
