SVĚTLO, LÁSKA…Všude kolem nás i v nás. Stačí se jí otevřít a PŘIJMOUT.
Před 16 lety, JENOM SLOVA.
KUNDALINI ENERGIE se mi plně aktivovala po narození dcery a, od té doby, mé tělo začalo být velice NEKLIDNÉ.
Vyčerpaná, léta i vážně nemocná, a v mém nitru neustálé pnutí, tenze, pohyb, nutkání. Silné až ŠÍLENÉ. Nevěděla jsem co s tím. Řešila jsem to neustálou prací, jídlem, i různými suplementy, techniky. Soudíc, že jsem i ADHD, se všemi příznaky. A tak jsem vše, co mé světelné tělo vygenerovalo, ihned i VEN vydávala. Netušila jsem, že LZE JINAK.
A z mého nitra, i ze všech stran, 16 let, VALILA SE NA MNĚ LÁSKA.
Jen já jsem tomu NEROZUMĚLA. Aby ne, myslí nelze „porozumět“. Jakpak by mohla, zacyklená v (nejen) dětských traumatech, z nichž vytvořila různé vzorce, choré domněnky…O převzatých (rodina, rod, společnosti) ani nemluvě.
Že na MNE nezáleží, že ne co JSEM, jen to co DĚLÁM, to je moje HODNOTA. Výkony, naplněné cíle, úspěchy…
Divné vzorce, o podřaděnosti těla - mysli, jenž musí ho mít plně pod KONTROLOU.
Nesmyslné SEBEMRSKÁNÍ, za to, že „dnes jsem nic smysluplného neudělala, sežrala o kus čokolády navíc, neodolala cigaretě, nedělala s dětmi úkoly…“
Ničivá SEBEBIČOVÁNÍ, že nejsem dobrá matka, jelikož se dětem dostatečně „neobětuji“. A ještě i řvu, když překračují moje hranice.
Prapodivné PŘEDPOKLADY, že mně chlapi budou milovat, když naplním jejich tužby a očekávání. A to bych měla, protože sama v domě, s malými dětmi…“to jistě nezvládnu“ .
A lidi mne budou MÍT RÁDI a VÁŽIT SI MNĚ….když budu „hodná“, empatická a neustále dávající. A dokonalá, co nikdy nechybuje. A moje štěstí, ZÁVISÍ od jejich ocenění. A moje radost, ODVISLÁ je od jejich radosti.
Rána začínala jsem plánováním, co „bych měla udělat“. A večery končila rekapitulací, toho, co vše jsem „zvládla“ a vyplnila. V nesmyslném sebehodnocení a VÝČITEK z nenaplnění svých „plánu“, často POHŘBILA jsem i to KRÁSNÉ, co mne „jen tak“ POTKALO.
Nedovolujíc si to plně procítit.
Protože JÁ MUSÍM, JÁ BYCH MĚLA., JÁ MÁM, JE TO POTŘEBA. Protože děti, lidi, muži, úkoly, práce, dům, úspěchy…a …často již ani SAMA NEVĚDÍC CO A PROČ se tak CHOVÁM. Z čeho tak ŠÍLIM….ale hlavně, že JEDU. SNAŽÍM SE. MAKÁM. A na jiném nezáleží.... -:)))
Až se mi rozsvítilo. VYSRAŤ NA TO. Tohle mi štěstí nikdy nepřineslo. Ani radost, ani lásku a již vůbec ne vnitřní KLID.
A ENERGIE VE MNE sílila a ŠÍLELA, čím dále více. A bolelo to, a sakra jak moc. Na těle i na duši.
A tak jsem se na to opravdu VYSRALA. Na „MYSL“ , tu nesmyslnou ILUZI, co neustále jenom MELE. A poslala ji do prdele a PŘIJALA, co 16 let mi bylo nabízeno. KONEČNĚ.
A moje TĚLO, tou LÁSKOU bylo znehybněno. Ukřižováno v té nesmírné RADOSTI. V plném přijetí toho CO SKUTEČNE JSEM, tady a teď a vždy a navždy. Bez potřeby cokoliv činit, dělat, dávat, dokazovat. V celé své NESKUTEČNÉ ÚŽASNOSTI.
a MÍR, a KLID….
A konec. A pak zmrtvýchvstání. Jediné co mám je ŽÍT, pokud CHCI, a NAPLNO.
Jsem DOMA. A trvalo to tedy, sakra, kurva, celé 2/3 mého života.
ALE STÁLO TO ZA TO.
