A jednoho dne…zcela PROCITNEŠ. A pochopíš, že NENÍ TŘETÍ AUTORITA - bůh, vesmír nebo „ti nahoře“. Že to VŠECHNO si opravdu JEN TY SÁM. VŚÍM a VŠE.
A pak… pochopíš, že všechna ta MIZÉRIE, ty sračky, ve kterých se trápíš… je JENOM TVOJE TVORBA. Projekce tvých vlastních obav, strachů, studu, pocitů křivd a viny, dětských vzorců i konstrukcí…
A PŘIJMEŠ to. Což není právě příjemné -J)) Chvíli se za to „mrskáš“ a pak…přijde ti to LEGRAČNÍ. A dlouze a opakovaně budeš se tomu SMÁT. V úlevném smíchu SEBEODPUŠTĚNÍ, úlevy a v úžasu.
A pak, konečně, PŘESTANEŠ SI UBLIŽOVAT. A dále tvořit různé srágory. A dál se plácat v „OBĚTI“, čehokoliv a kohokoliv…
A PŘIJMEŠ SE. A té krásy, nebudeš se umět ani dosytit. Taková je - nekonečná.
A NAKONEC rozhodneš se. A přesně tak i UDĚLÁŠ: To VŠE, co JSI, tu lásku, světlo, sílu..… SOBĚ DÁŠ a PŘIJMEŠ zcela PRO SEBE. V úžasu nad svojí úchvatností, v lásce k sobě, nejhlubší.
A pak začnou se dít vážně divy…. V tvém těle i v tvém životě.
TVOŘÍŠ. Sebejistě, jelikož již zcela VÍŠ... A na tohle se čekalo. Vše vedlo právě k tomuhle.
To nejsou žádné „ezo“ kecy. Můj život, moje cesta i realizace. Kdo rozhodne se, ráda na ní pomůžu. Léčením i četnými zkušenostmi.
Barbora Marie Aru-Nanta
