I AM LEAVING MY FAVOURITE GAMES

K mým nejoblíbenějším hrám poslední doby, patřili SPASITEL a OBĚŤ.

Vychována jsem byla, jak většina žen, v duchu: primárně se postarej o rodinu a buď užitečná. Doufala a cítila jsem, že tento VZOREC OPOUŠTÍM, ve své transformaci. Svojí hodnotu a lásku k sobě přestávám stavět na reakcích okolí: tj. na tom, zda mne druzí PŘIJÍMAJÍ A OCEŇUJÍ.

Ano, přišla jsem přitom o hodně přátel a taky muže. Opustili mne ti, co nechápali, že již dál NEMŮŽU DĚLAT TO, CO NECÍTIM. Včetně práce a vlastně čehokoliv. Že již nemůžu říkat, CO SI NEMYSLÍM, resp. mlčet, když mluvit mám a naopak…. Ve vlastních hrách SOUDCE, hráli na mé pocity ODPOVĚDNOSTI. Různými způsoby. Odolala jsem, ve víře ve své VNITŘNÍ (=boží) VEDENÍ.

Až po čase, začala jsem vidět, co vše od jiných PŘEBÍRÁM. Zejména od mužů. Přebírala jsem na sebe péči a odpovědnost za jejich VLASTNÍ DUCHOVNÍ RŮST A TRANSFORMACI. Svými vhledy a viděním, které mám již od dětství, rozeznávala jsem jejich stíny a vzorce chování a snažila se je „VYLÉČIT“. Nerespektujíc přitom jejich vlastní  CESTU a ČAS, který k tomu potřebují. Nevědomky, ubírala jsem je tím o jejich vlastní SÍLU a ODVAHU činit rozhodnutí i potřebné kroky. A svým tlakem na jejich růst, vytvářela jsem PROTITLAK, který vyrůstal až v ODPOR. Někdy jsem, místo podpory, hrála s nimi  hry na BOJOVNÍKA a OBRANCE a zamotávala se v roli SOUDCE, který vše umí nejlépe. Opouštěli mne, nebo spíše já jsem ODCHÁZELA, vysílená marnými snahy. A taky neustálým DÁVÁNÍM. Něčeho, co nebylo přijímané:  snahy o společný růst. Co bylo jejich, začala jsem jim PLNĚ přenechávat. Jejich strachy a příčiny, jejich hry EGA, jejich OČEKÁVÁNÍ. Jen máloco BOLÍ více než zklamaná očekávání. Zde nejlépe přehráváme roli OBĚTI a trápíme zbytečně sebe i své okolí. A často celá léta, NEVĚDOMĚ. Odcházela jsem ze vztahů, obviněná z ÚTEKÁŘE, který vše opouští.

Žiju teď sama, ale ulevilo se mi. A mým dětem taktéž. Matka začala volněji dýchat, a tudíž je nechává VOLNĚJI ŽÍT. Někam se ztrácí ta věčná PEČOVATELKA a je to úleva. A taky bylo načase. V pubertě…. 


Když se mi masivně rozjela KUNDALINI ENERGIE, považovala jsem to za obrovský DAR. Dar ještě hlubších vhledů a léčitelství. Dar, který mi byl propůjčen. Dar, který mám předávat jiným a dostala jsem JENOM pro druhé. Zpočátku jsem i měla STRACH, že tento dar ZTRATÍM, pokud nebudu SLOUŽIT. Což jsem brzy pochopila, že je NESMYSL. Nemůžu ztratit, CO JSEM VŽDY BYLA (jenom si to blokovala) a teprve teď si plně UVĚDOMUJI. Moje tenze ROZDÁVAT SE ale nepřestávala: …, já těm lidem MUSÍM pomáhat. Na začátku spousty léčení. Často i nežádaných, prostě za mnou chodily duše kohokoliv a já čistila, channelovala a léčila jako o život. Svoje NAPLNĚNÍ a HODNOTU stavěla jsem na tom, kolik a co vše jsem pro koho učinila.

A pak přišlo vyčerpání, pocity marnosti, až vyhoření….. Téměř jsem umřela. Abych přežila, musela jsem se na týdny zcela odstřihnout. Od všech. Stačilo totiž, aby na mne kdokoliv pomyslel a hned cítila jsem všechny jeho bolesti i trápení. A obratem je i léčila nebo ho energeticky dotovala. Šílené. Cítila jsem nemoci a žaly i na stovky kilometrů ode mne. Nedalo se s tím žít. A děkuji za to současně. Hodně mne to naučilo…zejména NEMYSLET. V hlavě mít jen TADY a TEĎ, myšlenky nerozvíjet a zaměřovat jen potřebným směrem. Vždy jen dle vnitřního vedení. A NEDÁVAT pokud není požadováno, a taky, pokud není správný ČAS. A dávat vždy za PROTIHODNOTU. Jakoukoliv.

 

V době pádu na dno vyvstala ve mně touha RADOSTNĚ ŽÍT. Bavit se. MÍT SE DOBŘE. A dělat to, co PRÁVĚ TEĎ cítím a co mi přichází. HRÁT jen ty hry života, co mne právě TEĎ naplňují. Ve kterých mi je FAJN. Kde se cítím RADOSTNĚ. 

Dnes chci být CESTOVATELKA. Sednu tedy do auta a jedu, tam kam mne to přitáhne. A hle, přesně na tom místě dostanu informaci, setkám se člověkem, co mne posune a přinese mnohé..

Dnes mám chuť psát, nuže hraji SPISOVATELKU. A ano, přichází tvořivá energie a slova „padají ze mne“ na papír sami. V plném napojení na ZDROJ, píšu, cokoliv mi přichází: kapitolu v mé knížce, konzultaci pro klienta, nebo i kratičký text na FACEBOOK.

Dnes se chci hrát s těly a tak jsem MASÉRKA SHIATSU. A mé tělo duše i duše vibrují v tom radostí. Zkouším různé techniky, masíruji dráhy a mačkám body naprosto dle intuice. Mé ruce jsou uvolněné, hlava je téměř neovládá a PRÁCE PODOBÁ SE TANCI. Energie proudí plynule a tam kde její potřeba. A v tom tanci, zcela a volně, chodí mi i různé informace o klientovi, co a kde je zablokované a proč a jak mu pomoci…

Dnes budu léčit na dálku, hraji si na LÉČITELKU. Jen se postavím, v klidu, kdekoliv a přivolám energii léčeného. Napojím se na jeho pole. A za pár vteřin vidím jeho minulost, nemoci, blokády i zranění duše…. Ty hlavní a podstatné, co jsou právě tady a teď, a S MOJÍ POMOCÍ, k řešení. A po chvíli jsou v místnosti i energie duší, kterých se témata týkají…. energie jeho prababičky, otce, sestry…duše živých nebo i mrtvých, kohokoliv z tohoto nebo i minulých životů, A ty duše sami začnou řešit, co je potřeba. Já to chvíli pozoruji, poslouchám, a pak přesouvám energii, tam kam je potřeba: tomu otevřu srdce, tomu pošlu vůli k odpuštění, tamtomu sílu ke smíření, žal propustím do světla, odpor nahradím přijetím…. A ve finále, ve světle a s jeho pomoci, vše poskládá se, TAK JAK JE POTŘEBA. U  klienta i u mne současně. Co učiním pro druhého, pomůže i mne složit svůj vlastní kus PUZZLE ŽIVOTA a vyléčit tím i něco vlastního. ZÁKON PŘITAŽLIVOSTI. Taková jsou „moje“ léčení…

Když chci hrát roli PEČOVATELKY, energie mne přivede k péči o dům, děti a zvířata. A je mi v tom dobře. Starám se o místo, kde žiju, ne proto, že MUSÍM. Již nevnímám to jako BŘEMENO. Dělám to, protože mám ráda, když je můj DOMOV harmonický. A cítím se zde DOMA, konečně. O svá zvířata a děti se starám, protože je MILUJI a těší mne jejich POCITY BEZPEČÍ.

Z této hry čím dále častěji přecházím do role KAMARÁDKY a čím dále více si dovoluji tolik neuklízet, neprat a nevařit a jenom BÝT v blízkosti svých milovaných. S dětmi mluvím o čemkoliv, objímáme se a bozkáváme každou chviličku. Nebo jenom JSME, společně v tichu, klidu a důvěře.

Můj život, napohled se NEZMĚNIL. Dělám, co jsem dělala i předtím, převážně. A přesto, změnil se mi DOCELA. Již nedělám věci, protože MUSÍM. Z pocitu, že TOHLE BYCH MĚLA. Z důvodu TLAKŮ OKOLÍ, společnosti. Nebo vlastního EGA, v převleku role OBĚTI, nebo jiném, jakémkoliv. V zajetí her, co se mnou hrálo. HER, co nikomu NIC nepřinášeli: radost ani naplnění. Věci dělám a dále HRAJI… protože  CHCI. Jelikož to cítím, právě TADY a TEĎ. V souladu s proudem BYTÍ, s kterým pulzuji.

A někdy a je to čím dále častější, ani NEMÁM CHUŤ SI NA NIC HRÁT. Jenom JSEM. V JEDNOTĚ.  Vnímám ji všemi smysly, splývám s ní a pluji v jejím rytmu i směrem. Naprosto SAMA SEBOU a VŠÍM  současně. Netlačím, nebojuji, nenutím, nesnažím se…nikoho, nic, a sebe již VŮBEC NE. A věci, ty se nějak DĚJÍ SAMI. Peníze, dům, léčení…Kam předtím dávala jsem spousty akce a ENEGIE, to řeší a uspořádává se nějak SAMO a bez NÁMAHY…. To je ale další kapitola. Těším se, kam mne zavede.

PŘEKVAPENÍ miluji čím dále víc…-:)

Barbora Aru-nanta 

aru nanta

Alternativní terapie, nejenom podle tradiční čínské medicíny
Práce s energií a tělem, v propojení
Relaxační i fyzioterapeutické techniky
Akupresura, masáž, i jemné protahování,
Moxování, baňkování, fonoforéza, šátkování…. dle potřeb konkrétního klienta.
Diagnostika a poradenství včetně fytoterapie
Energetické léčení na dálku
Průvodce kundalini transformací
Free Joomla! templates by AgeThemes