Pudová TOUHA PO PŘEŽITÍ nás mnohé vede k manipulaci. Žene nás potřeba OVLÁDNOUT toho druhého, získat převahu. V PŘEDSTAVĚ ODDĚLENOSTI jsme jeden pro druhého HROZBOU. Životy nám řídí strach. Ze ztráty, z nedostatku, z bolesti….tohle vše nás oslabuje a jedinou má podstatu – STRACH O PŘEŽITÍ.
Věřte mi, STRACH JE ČASTO HORŠÍ NEŽLI NENÁVIST. Lidé jsou ze strachu schopni, lhát, ubližovat i vraždit. A to ještě ve jménu „dobra“, kolikrát.
Když NEJSEM V JEDNOTĚ, nemůžu pomáhat jiným uzdravit se. Je to, když mám OBAVY Z VLASTNÍ NEDOKONALOSTI - zda jsem schopná pomoct a učinit vše, co ode mě je očekáváno. Zda svým konáním neublížím, nezklamu. Strach, zda to co dělám je realita, nebo jenom „ujíždím“, a klamu sama sebe. Marné jsou zde mnohopočetná potvrzení…-:)).
Strach, zda to, co vnímám, cítím, činím…. zda to není jenom přechodné. A jednou ten „proud“ ustane a já zůstanu opuštěná a v prázdnotě. Jak zvládnu pak žít bez NĚHO, když poznala jsem naplnění??? A taky, zda vůbec dokážu žít „život léčitelky/šamanky“ a současně se materiálně a fyzicky postarat o své děti. Jít plně CESTOU DUŠE a současně být „dobrou“ matkou. Obavy z vlastní pýchy, z pocitů nadřazenosti, které mne občas odvádějí, a vůbec o ně nestojím.
A každé „NE A NECHCI“, tlak a tenze, které zde vyvinu, ještě více ZNÁSOBÍ TYTO STRACHY. Každé odsunutí této emoce, každé lhaní sama sebe, že ty stíny vlastně neexistují, každé jejich odložení, ukrývání…JĚŠTE JE ZNÁSOBÍ.
Jediný mír a cestu našla jsem v PŘIJETÍ. Všech těch obav a niterných hrůz co mi někdy přicházejí. PŘIZNÁVÁM JE zde, tobě, všem a sobě především… upřímně a zcela otevřeně. Řeknu je i nahlas, no.. leze to ze mě jak „z chlupaté deky. Vnímám ty pocity, u toho, nebráním se. Pokecám s „bohem“: …“ je tohle moje realita? Co ode mě požaduješ? Co se stane, když…. ? Co nejhoršího by se mohlo stát? A proč se toho tak bojím….???“
VĚŘIM TI. Cestě, kterou mne vedeš, i tvému načasování.
A STÍN (strach), jak přišel, tak i ODCHÁZÍ. A nějak…JE MI TO JEDNO. Nic již neřeším. Ať je tak, jak má být. Již jenom JSEM, v této chvíli. A vnímám… A cítím proudy energie, úlevu, SVOBODU…upřímný smích…. Další HRA.
DUVĚRA v život. Nikdo nás jí neučil. Naopak, utrpěli jsme tolik ran. KRÁSNÉ, ALE ZRANĚNÉ BYTOSTI. Moc bych Vám chtěla pomoct, no i sami musíte chtít. UZDRAVIT SE. Učiňme tak NAVZÁJEM.
V bolestech, co prožili jsme, vzhlédneme…DARY. A světlo v temnotě. Věřte mi, kdo jednou zapálí ho, tomu již NIKDY NEZHASNE.
Můj život není můj. V LÁSCE se, čím dále více, rozpouštím.
V níž NENÍ místo pro STRACH, nebo manipulaci.
